Státní zámek Vimperk

Historie vimperského zámku sahá až do poloviny 13. století, kdy byl založen hrad tyčící se na skále nad údolím. Na počátku se jednalo o hrad královský , jehož úkolem bylo chránit poutníky a obchodníky na Zlaté stezce. Ve středověku byla Zlatá stezka nejdůležitějším obchodním spojením mezi českými a německými zeměmi a přinášela blahobyt do míst, kudy procházela. Právě kvůli blahobytu s ní spojenému se stezce říkalo "zlatá" – hlavní přepravovanou surovinou byla totiž sůl a nikoliv zlato.

Nedlouho po svém založení byl hrad dán v manství Purkartovi z Janovic, členu královské družiny. Jednalo se o dědičné propůjčení hradu králem, který tak často odměňoval své družiníky. Manové spolu s propůjčenými pozemky získali i další privilegia, naopak však byli králi povinováni službami . V manství byl vimperský hrad po celé 14. století – po Janovicích byli jeho many i Bavoři ze Strakonic či pražský měšťan Jan Rothlöw.

V neklidném 15. století hrad vlastnili Kaplíři ze Sulevic a v té době je hrad již poměrně rozsáhlý – má dvojici věží, opevnění a několik paláců. Kaplíři ze Sulevic v této nejisté době pokračovali s opevňováním zámku a města – právě oni propojili hrad a město v jeden lépe hájitelný celek a postarali se také o postavení předsunutého opevnění Haselburg. Kolem roku 1470 spravoval hrad příbuzný Kaplířů ze Sulevic – tehdejší slavný válečník Václav Vlček z Čenova a jako Vlčkova je dodnes označována nejstarší věž vimperského hradu.

V následujícím století se již vlastníci hradu střídali častěji. Po Malovcích z Chýnova přišly dva slavné rody s pětilistou růží v erbu – pánové z Hradce a Rožmberkové, kteří se na Vimperk s oblibou uchylovali v době morových epidemií. Právě v 16. století s největší pravděpodobností došlo k přestavbě hradu na renesanční zámek a na přelomu 16. a 17. století k výstavbě Dolního zámku v bývalém hradním předpolí. U řady stavebních úprav bohužel stále není možné určit, kdy přesně k nim došlo.

V roce 1601 koupil vimperský zámek od těžce zadluženého Petra Voka z Rožmberka Volf Novohradský z Kolovrat. Volf a jeho syn Jáchym stojí za rozsáhlými renesančními úpravami a především za krásnou výzdobou, která je dodnes chloubou vimperského zámku. Renesanční výmalby Horního i Dolního zámku a především malované záklopové stropy jsou krásným historickým odkazem Novohradských z Kolovrat. Přestavby zámku však nebyly levná záležitost ani v 17. století, a tak Jáchym Novohradský z Kolovrat po dlouhodobém tlaku věřitelů prodal roku 1630 vimperský zámek Eggenbergům.

Eggenbergové sídlili převážně v Českém Krumlově a do Vimperka zajížděli jen zřídka. O zapadlé panství nejevili větší zájem, a tak do konce 17. století došlo pouze k dokončení několika prací započatých již Jáchymem Novohradským z Kolovrat a dále byla prováděna jen drobná údržba. Ale i Eggenbergové se nakonec do historie zámku významně zapsali. Z období, kdy zámek vlastnili, pochází jeho nejstarší dochované vyobrazení – obraz eggenbergského dvorního malíře Heinricha de Veerle, který je datovaný do roku 1686.

Roku 1719 zámek koupili Schwarzenbergové, kteří se tak stali posledním šlechtickým rodem vlastnícím vimperský zámek. V průběhu 18. století provedli řadu úprav v barokním slohu, ty největší přestavby však přišly až o století později. Dne 20. července 1857 totiž Horní zámek po zásahu bleskem téměř kompletně vyhořel. Požár se snažili uhasit všichni zaměstnanci správy panství a stovky místních měšťanů, požár však definitivně uhasl až za týden – 27. července. Obnovy po požáru byly rozsáhlé – mimo jiné vyhořely všechny střechy Horního zámku, stropy některých pater atd. V té době však vimperský zámek nebyl užíván jako reprezentativní sídlo, ale jako centrum správy schwarzenberského panství. Požár tuto proměnu jen dovršil. Namísto salonků a honosných ložnic byste v 19. století proto našli na zámku spíše byty schwarzenberských úředníků.

V roce 1947 hlubocká větev Schwarzenbergů přišla o své majetky na základě nechvalně známého zákona označovaného jako "lex Schwarzenberg". Na zámku byly zřízeny kanceláře Jihočeských státních lesů a také byty pro jejich úředníky. Od roku 1961 je část zámku využívána jako městské muzeum – to je na zámku provozováno dodnes, nyní pod názvem Muzeum Vimperska.

V roce 1991 zámek koupilo Ministerstvo životního prostředí a umístilo na něj správu NP a CHKO Šumava. Národní park Šumava plánoval rozsáhlou přestavbu zámku, a proto byli postupně vystěhováni všichni nájemníci a kanceláře se přesunuly do města. Vzhledem k tomu, že k přestavbě nikdy nedošlo, započalo tak dvacetileté období chátrání. V roce 2010 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou a v roce 2015 ho převzal do správy Národní památkový ústav, který ho postupně rekonstruuje. Kromě zámeckých okruhů si návštěvníci mohou prohlédnout Muzeum Vimperska, ve kterém se nacházejí expozice věnované Zlaté stezce, sklářství, knihtisku či zmizelým místům Šumavy.